MYŠLENÍ A DESTINY

Harold W. Percival

SLEPÉ STŘEVO

Následující předmluva byla napsána čtrnáct let před prvním vydáním Myšlení a osud. Během této doby pan Percival pokračoval v práci na knize a představil nové pojmy, jako je činitel, myslitel, znalec, dech, trojjediný já a inteligence. Tyto a další byly upraveny do této předmluvy, aby byla aktualizována. Poté se objevila jako předmluva ke knize v letech 1946 až 1971. Zkrácená verze „Jak byla tato kniha napsána“ se od roku 1991 až do tohoto patnáctého tisku objevila jako doslov. Předmluva Benoniho B. Gattella, jak je replikována níže, je historickou součástí Myšlení a osud:

PŘEDMLUVA

Mohou se objevit ti, kteří by si chtěli přečíst o způsobu, jakým tuto knihu vytvořil Harold Waldwin Percival. Pro ně píšu tuto předmluvu s jeho svolením

Diktoval, protože, jak řekl, nemohl myslet a psát současně, protože jeho tělo muselo být nehybné, když chtěl myslet.

Diktoval bez odkazu na jakoukoli knihu nebo jinou autoritu. Nevím o žádné knize, ze které by mohl získat zde uvedené znalosti. Nedostal to a nemohl to dostat jasnovidně ani psychicky.

V odpovědi na otázku, jak získal informace, které přesahují čtyři velké sféry a Nejvyšší inteligenci a dosahují samotného vědomí, řekl, že si od svého mládí několikrát uvědomoval vědomí. Tím, že o tom přemýšlí, si mohl uvědomit stav jakékoli bytosti, ať už v projeveném vesmíru nebo neprojeveném. Řekl, že když záměrně myslel na předmět, myšlení skončilo, když se předmět otevřel od bodu do úplnosti.

Potíž, se kterou se setkal, bylo, jak řekl, přenést tuto informaci z nikdy neprojeveného, sfér nebo světů, do jeho mentální atmosféry. Ještě větší obtíží bylo vyjádřit to přesně a tak, aby tomu někdo porozuměl, v jazyce, ve kterém nebyla vhodná slova.

Těžko říci, co se zdálo být tím pozoruhodnějším, jeho způsob přesného uvádění jeho faktů v organické formě, kterou vytvořil, nebo jejich ověření čtením symbolů, které zmiňuje ve třinácté kapitole.

Řekl, že tato kniha pojednává o obecných věcech a existuje nespočet výjimek. Řekl, že je to věk myšlení; houpá se západní cyklus a vytvářejí se podmínky pro vhled a růst.

Před třiceti sedmi lety mi poskytl mnoho informací nyní v této knize. Po třicet let jsem s ním žil ve stejném domě a psal si některé jeho výroky.

Zatímco Percival publikoval dvacet pět svazků SLOVA od října 1904 do září 1917, diktoval mi některé Redakce a jiné dalšímu příteli. Byly diktovány spěšně, aby byly zveřejněny v příštím čísle SLOVA. Mezi nimi bylo devět, od srpna 1908 do dubna 1909, na Karmu. Četl tento termín jako Ka-R-Ma, což znamená touhu a mysl v akci, tedy myšlenky. Cykly vyhlazování myšlenky jsou osudem toho, kdo myšlenku vytvořil nebo pobavil. Pokusil se tam vysvětlit jejich osud lidským bytostem tím, že jim ukázal kontinuitu v pozadí toho, co se jeví jako svévolné, příležitostné události v životech lidí, komunit a národů.

Percival v té době měl v úmyslu vyprávět dost, aby umožnil každému, kdo si přál, zjistit něco o tom, kdo byl, kde byl a jeho osudu. Obecně bylo jeho hlavním cílem přivést čtenáře SLOVA k pochopení stavů, v nichž jsou při vědomí. V této knize měl na mysli kromě pomoci každému, kdo si přeje uvědomit si vědomí. Protože lidské myšlenky, které jsou většinou sexuální, elementární, emoční a intelektuální povahy, jsou exteriorizovány v činech, objektech a událostech každodenního života, chtěl také sdělit informace o myšlení, které nevytváří myšlenky a je jediné způsob, jak vysvobodit člověka z tohoto života.

Proto mi redikoval devět úvodníků o Karmě, čtyři kapitoly této knihy, pátou, šestou, sedmou a osmou, nazvanou Fyzický, Psychický, Mentální a Noetický osud. Byli základem. Nadiktoval druhou kapitolu, aby poskytl Účel a plán vesmíru, a čtvrtou, aby v ní ukázal fungování Zákona myšlení. Ve třetí kapitole se krátce zabýval Námitkami, které by některé učinily, jejichž koncepce jsou omezeny důvěřivostí smyslového vázání. Re-existence musí být chápána, aby bylo možné pochopit metodu, kterou osud funguje; a tak nadiktoval devátou kapitolu o opětovné existenci dvanácti konajících se částí v jejich pořadí. Byla přidána desátá kapitola, aby osvětlila bohy a jejich náboženství. V jedenácté se zabýval Velkou cestou, trojnásobnou cestou, k vědomé nesmrtelnosti, na které se člověk osvobozuje. Ve dvanácté kapitole, v bodě nebo kruhu, ukázal mechanickou metodu nepřetržitého stvoření vesmíru. Třináctá kapitola o Kruhu pojednává o all inclusive Bezejmenném kruhu a jeho dvanácti bezejmenných bodech a o kruhu v Bezejmenném kruhu, který symbolizuje Vesmír jako celek; dvanáct bodů na jeho obvodu se vyznačoval znameními zvěrokruhu, aby s nimi bylo možné zacházet přesně a aby každý, kdo se rozhodne, mohl jednoduchými čarami nakreslit geometrický symbol, který mu, pokud umí číst, dokazuje co je napsáno v této knize. Ve čtrnácté kapitole nabídl systém, pomocí kterého lze myslet, aniž by vytvářel myšlenky, a naznačil jedinou cestu ke svobodě, protože všechny myšlenky vytvářejí osud. Existuje myšlení o Já, ale neexistují o něm žádné myšlenky.

Od roku 1912 nastínil podstatu kapitol a jejich částí. Kdykoli jsme oba byli k dispozici, během těchto mnoha let diktoval. Chtěl se podělit o své znalosti, jakkoli velké úsilí, jakkoli dlouho trvalo, než je oblékli přesně padnoucími slovy. Volně mluvil s každým, kdo se přiblížil a chtěl od něj slyšet informace o věcech v této knize.

Nepoužíval specializovaný jazyk. Chtěl, aby kdokoli, kdo ji přečetl, porozuměl té knize. Mluvil rovnoměrně a dostatečně pomalu na to, abych jeho slova mohl napsat do dlouhé ruky. Ačkoli většina z toho, co je v této knize, byla vyjádřena poprvé, jeho řeč byla přirozená a v jednoduchých větách bez prázdného nebo turgidního výřečnosti. Nepředložil žádný argument, názor ani víru, ani neuváděl závěry. Řekl, čeho si byl vědom. Používal známá slova nebo pro nové věci kombinace jednoduchých slov. Nikdy nenaznačil. Nikdy nenechal nic nedokončeného, neurčitého, záhadného. Obvykle vyčerpal svůj předmět, pokud o tom chtěl mluvit, podél linie, na které byl. Když předmět přišel na jinou linii, mluvil o tom dál.

Na to, co řekl, si nepamatoval podrobně. Řekl, že se nestará, aby si pamatoval informace, které jsem uvedl. Myslel na každý předmět, jak se objevil, bez ohledu na to, co už o tom řekl. Když tedy diktoval shrnutí předchozích výroků, znovu o věcech přemýšlel a znalosti získal znovu. Do souhrnů byly často přidávány nové věci. Výsledky jeho uvažování o stejných tématech v různých směrech, někdy i v intervalech let, byly bez rozmluvy shodné. V osmnácté části kapitoly o opětovné existenci jsou tedy pohledy v duchu vědomí, kontinuity a iluze; v prvních šesti oddílech čtrnácté kapitoly je pohled z hlediska myšlení; přesto to, co řekl o stejných faktech v těchto různých dobách za těchto různých okolností, bylo slučitelné.

Občas mluvil v odpovědi na otázky, aby získal další podrobnosti. Požádal, aby tyto otázky byly přesné a v jednom okamžiku. Někdy byly oddíly rediktovány, pokud otevřel předmět tak široce, že bylo nutné přepracovat.

Přečetl jsem to, co jsem mu sundal, a občas jsem to spojením vět a vynecháním opakování uhladil pomocí Heleny Stone Gattellové, která psala pro SLOVO. Jazyk, který používal, se nezměnil. Nic nebylo přidáno. Některá jeho slova byla transponována kvůli čitelnosti. Když byla tato kniha dokončena a napsána na stroji, přečetl ji a urovnal její konečnou podobu, přičemž některé výrazy, které byly provizorními, nahradil šťastnějšími.

Když promluvil, vzpomněl si, že lidé nevidí správně tvar, velikost, barvu, polohu a vůbec nevidí světlo; že vidí pouze v křivce zvané přímka a vidí pouze hmotu ve čtyřech pevných substrátech a pouze když je hromadná; že jejich vnímání zrakem je omezeno velikostí objektu, jeho vzdáleností a povahou zasahující hmoty; že musí mít přímé nebo nepřímé sluneční světlo a nesmí vidět barvu za spektrem, ani se nesmí formovat za obrys; a že vidí pouze vnější povrchy a ne dovnitř. Pamatoval si, že jejich koncepce jsou jen o krok napřed před jejich vnímáním. Měl na paměti, že jsou si vědomi pouze citu a touhy a někdy jsou si vědomi svého myšlení. Vzpomněl si, že koncepce, které lidé odvozují v těchto mezích, jsou dále omezeny jejich možnostmi myšlení. Ačkoli existuje dvanáct typů myšlení, mohou myslet pouze podle typu dvou, tj. Mě a ne mě, jednoho a druhého, vnitřního a vnějšího, viditelného a neviditelného, hmotného a nehmotného. , světlé a tmavé, blízké i vzdálené, mužské a ženské; nemohou přemýšlet stabilně, ale jen přerušovaně, mezi dechy; používají pouze jednu mysl ze tří, které jsou k dispozici; a myslí jen na předměty navržené viděním, sluchem, ochutnáváním, čicháním a kontaktováním. O věcech, které nejsou fyzické, myslí slovy, která jsou většinou metaforami fyzických předmětů, a tak jsou často uváděni v omyl, když pojímají nehmotné věci jako hmotné. Vzhledem k tomu, že neexistuje žádný jiný slovník, aplikují své termíny přírody, jako je duch a síla a čas, na Trojjediné Já. Mluví o síle touhy a o duchu jako o něčem či mimo Trojjediného Já. Mluví o čase jako použitelném pro Trojjediné Já. Slova, kterými si myslí, jim brání vidět rozdíl mezi přírodou a Trojjediným já.

Kdysi dávno Percival rozlišoval mezi čtyřmi stavy a jejich dílčími stavy, ve kterých je hmota vědomá na straně přírody, a třemi stupni, ve kterých je Trojjediné Já vědomé na straně inteligentní. Řekl, že zákony a atributy přírodní hmoty se v žádném případě nevztahují na Trojjediné Já, což je inteligentní hmota. V průběhu života se zabýval nutností učinit tělo tělem nesmrtelným. Objasnil vztah Trojjediného Já k jeho aia a dechové formě, na které se zářivé tělo formuje, a které drží čtyřnásobné fyzické tělo ve formě. Rozlišoval mezi dvěma aspekty každé ze tří částí Trojjediného Já a ukázal vztah tohoto Já k Inteligenci, od které přijímá Světlo, které používá při myšlení. Ukázal rozdíly mezi sedmi mozky Trojjediného Já. Poukázal na to, že lidská bytost cítí pohledy, zvuky, chutě, vůně a kontakty, které jsou pouze elementární a jsou transformovány do vjemů, pokud se dotýkají toho, kdo je v těle, ale necítí svůj vlastní pocit tak odlišný od vjemů. Řekl, že veškerá přírodní hmota i veškerá inteligentní hmota postupuje pouze tehdy, když je v lidském těle. Před více než třiceti lety se zabýval hodnotou geometrických symbolů a pro svůj systém použil jednu sadu, bodovou nebo kružnici.

Ne vše se však v jeho úvodnících ve SLOVĚ objevuje tak jasně, jako v této knize. Jeho články WORD byly diktovány z měsíce na měsíc, a přestože nebyl čas na vytvoření přesné a komplexní terminologie, jeho články musely používat neúčinné termíny těch, které jsou již v tisku. Slova v jeho ruce nerozlišovala mezi přirozenou a inteligentní. „Duch“ a „duchovní“ byly použity jako použitelné pro Trojjediné Já nebo pro přírodu, ačkoli duch, řekl, je termín, který lze správně aplikovat pouze na přírodu. Slovo „psychický“ bylo používáno jako označení přírody a trojjediného já, a tak ztěžovalo rozlišení různých významů. Roviny jako forma, životní a světelné roviny označovaly hmotu, která je vědomá jako příroda, protože na inteligentní straně nejsou žádné roviny.

Když diktoval tuto knihu a měl čas, který mu dříve chyběl, vytvořil terminologii, která přijímala používaná slova, ale mohl navrhnout, co zamýšlel, když jim dal konkrétní význam. Řekl: „Pokuste se pochopit, co se pod pojmem rozumí, nedržte se slova“.

Pojmenoval tedy přírodní hmotu ve fyzické rovině, zářivý, vzdušný, tekutý a pevný stav hmoty. Neviditelné roviny fyzického světa pojmenoval formu, životní a světelné roviny a světům nad fyzickým světem dal jména formového světa, svět života a svět světla. Všechny jsou přírodní. Ale stupně, ve kterých je inteligentní hmota vědomá jako Trojjediné Já, nazval psychickou, mentální a noetickou částí Trojjediného Já. Pojmenoval aspekty psychické části, pocitu a touhy, která je nesmrtelným činitelem; duševní část, správnost a rozum, kterým je nesmrtelný myslitel; a ti z noetické části I-ness a self-ness, což je nesmrtelný znalec; všichni dohromady tvořící trojjediné já. V každém případě poskytl definice nebo popisy, když použil slova konkrétního významu.

Jediné slovo, které vytvořil, je slovo aia, protože v žádném jazyce neexistuje slovo pro to, co se v něm jmenuje. Slova pyrogen pro světlo hvězd, aerogen, pro sluneční světlo, fluogen pro měsíční světlo a geogen pro světlo Země, v části o předchemii, jsou vysvětlující.

Jeho kniha pokračuje od jednoduchých prohlášení k detailům. Dříve se o konajícím mluvilo jako o inkarnaci. Později ukázal, že to, co se ve skutečnosti odehrává, je opětovná existence části konajícího spojením s dobrovolnými nervy a krví, a že s tím souvisí myslitelská část a ta znalejší část Trojjediného Já. Dříve byly mysli zmíněny obecně. Později se ukázalo, že pouze tři ze sedmi myslí mohou být použity pocitem a touhou, a to tělo-mysl, pocit-mysl a touha-mysl, a že Světlo, které prochází skrz další dvě do těla , je vše, co muži použili při vytváření myšlenek, které vybudovaly tuto civilizaci.

Ve druhé kapitole hovořil novým způsobem o mnoha předmětech, mimo jiné o Vědomí; Peníze, v páté kapitole; Vibrace, barvy, střední loď, materializace a astrologie, v šesté kapitole a také o Naději, Radosti, Důvěře a Snadnosti; Nemoci a jejich léčba, v sedmé kapitole.

Řekl nové věci o neprojevených a projevených sférách, světech a rovinách; Realita, iluze a kouzlo; Geometrické symboly; Prostor; Čas; Rozměry; Jednotky; Inteligence; Trojjediné já; False I; Myšlení a myšlenky; Pocit a touha; Paměť; Svědomí; Státy po smrti; Velká cesta; Moudří muži; Aia a forma dechu; Čtyři smysly; Čtyřnásobné tělo; Dech; Re-existence; Původ pohlaví; Lunární a sluneční bakterie; Křesťanství; Bohové; cykly náboženství; Čtyři třídy; Mysticismus; Myšlenkové školy; Slunce, Měsíc a hvězdy; Čtyři vrstvy Země; Věky ohně, vzduchu, vody a Země. Řekl o věcech příliš mnoho věcí na to, aby je bylo možné zmínit. Většinou mluvil o Vědomém Světle Inteligence, což je Pravda.

Jeho prohlášení byla rozumná. Objasnili se. Z jakéhokoli úhlu pohledu jsou určitá fakta totožná nebo potvrzená ostatními nebo podporovaná korespondencí. Určité pořadí drží vše, co řekl pohromadě. Jeho systém je kompletní, jednoduchý, přesný. Je to možné prokázat sadou jednoduchých symbolů založených na dvanácti bodech kruhu. Jeho fakta uvedená stručně a jasně jsou konzistentní. Tato konzistence mnoha věcí, které řekl v obrovském přírodním kompasu, a stále většího počtu věcí v úzkém rozsahu vztahujícím se k tomu, kdo dělá člověka, je přesvědčivá.

Tato kniha, řekl, je primárně pro každého, kdo si chce být vědom sebe sama jako svého Trojjediného já, izolovat pocit od přírody, proměnit každou touhu v touhu po sebepoznání, uvědomit si vědomí, pro ty, kteří chtějí aby vyvážili své myšlenky a pro ty, kteří chtějí myslet bez vytváření myšlenek. Je v tom hodně, co zaujme průměrného čtenáře. Jakmile si to přečte, uvidí život jako hru, kterou hraje příroda a konatel se stíny myšlenek. Myšlenky jsou realitou, stíny jsou jejich projekcemi do činů, předmětů a událostí života. Pravidla hry? Zákon myšlení, jako osud. Příroda bude hrát tak dlouho, jak to bude činit. Ale přijde čas, kdy se člověk chce zastavit, když cit a touha dosáhnou bodu nasycení, jak to v jedenácté kapitole nazývá Percival.

Benoni B.Gattell.

New York, 2. ledna 1932