THE

WORD

ŽIVÉ FOREVER

(Pokračování)

Aby tělo mohlo pokračovat v životě navždy, musí se vzdát určitých věcí, vyvarovat se určitých praktik, určitých tendencí, emocí, sentimentů a představ, musí zmizet, protože jsou považovány za nehodné, marné nebo nemoudré. Nepotřebné zádržné prvky by neměly být kladeny na tělo ani zbytečně kontrolovány jejich činnosti. Neměla by být žádná touha po jakýchkoli speciálních potravinách. Jídlo není konec; je to pouze prostředek k dosažení. Krmení a doba krmení by neměla být záležitostí nadšení, ale povinností.

Všechny drogy a narkotika se musí vzdát. Drogy a narkotika nadměrně stimulují nebo ničí orgány a nervy a způsobují degeneraci těla.

V žádném případě nesmí být přijímána žádná vína, likéry ani alkoholické omamné látky nebo stimulanty jakéhokoli druhu. Alkohol zanícuje a dezorganizuje tělo, vzrušuje nervy, zveličuje nebo inhibuje smysly, má sklon nevyváženost a rozrušení mysli ze svého sídla v smyslech a oslabuje, nemoci nebo zabíjí generativní semeno.

Veškeré sexuální obchodování musí být zastaveno, veškeré praktiky, které se týkají sexuální povahy, musí být ukončeny. Generativní tekutina musí být zadržena v těle.

Srdce nesmí být upřeno na nic na světě nebo na světě. Podnikání, společnosti a úředního života se musí vzdát. Těch se lze vzdát pouze tehdy, když již nejsou povinnostmi. Jiní se ujmou povinností, když vyroste a je připraven je opustit. Manželka, rodina a přátelé se musí vzdát. Ale nesmí tomu tak být, pokud by jim vzdání způsobilo zármutek. Manželka, manžel, rodina a přátelé někoho nepotřebují o nic víc, než kdo potřebuje je, i když potřeby jsou různého druhu. Manželka nebo manžel, rodina a přátelé, o kterých si člověk myslí, že je oddaný, nejsou skutečnými předměty, které vyjadřují jeho oddanost. Zřídka se věnuje těmto jednotlivcům, ale spíše pocitům, emocím nebo zvláštním touhám v něm samotném, které v něm probouzí, stimuluje a rozvíjí manželka, manžel, rodina nebo přátelé. Odpovídá na ně do té míry, do jaké odpověď uspokojuje to, co pro něj představují. Jeho oddanost a náklonnost se vztahuje k touze po manželce, manželovi, rodině, přátelích v něm samotném, a ne k žádné manželce, manželovi, rodině a přátelům venku. Jsou to pouze odrazy nebo prostředky, kterými se snaží uspokojit touhy uvnitř, které odrážejí a podněcují. Pokud by orgány nebo funkce těla nebo konkrétní emoce nebo pocity týkající se manžela, manželky, rodiny, přátel v něm zemřely, byly narušeny nebo se opotřebovaly, pak není pravděpodobné, že by se staral o ty vnější jedince – jistě by nestarat se stejným způsobem, jakým se o ně staral předtím. Jeho city se k nim změní. Může za ně pociťovat zodpovědnost nebo lítost jako vůči potřebnému cizinci nebo s nimi zacházet lhostejně. Dokud manželka, rodina nebo přátelé potřebují něčí péči, ochranu nebo radu, musí jim být poskytnuta. Když je někdo připraven opustit manželku, rodinu nebo přátele, nepotřebují ho; nebudou ho postrádat; může jít.

Emocím se nesmí dostat svobodná vláda. Musí být omezeni. Takovým pocitům nebo emocím, jako je touha pomáhat chudým nebo reformovat svět, nesmí do světa proudit. On sám je ten chudý. On sám je svět. On je ten na světě, který nejvíce potřebuje a zaslouží si pomoc. Je to svět, který musí být reformován. Je méně obtížné reformovat svět než reformovat své vlastní já. Když vykoupí a zreformuje sám sebe, může světu poskytnout více výhod, než kdyby strávil bezpočet životů mezi chudými. Toto je jeho práce a on se ji dále učí a dělá.

Nemůže se vzdát věcí, které je třeba se vzdát, ani dělat věci, které musí udělat, ledaže by tomu, co by se vzdalo nebo předcházelo meditaci. Při pokusu žít navždy bez meditace nemá smysl. S celým procesem a nezbytným pro jeho vývoj je shodný systém meditace. Bez meditace je pokrok nemožný. Při meditaci se rozhoduje, co se musí vzdát. Tam je místo, kde skutečné vzdání se koná. Později, až přijde správný čas, se věci vzdané v meditaci přirozeně stáhnou. Prováděné činnosti, dělané věci, které jsou nezbytné pro život navždy, jsou nejprve přezkoumány a provedeny v meditaci. Příčinou dosažení věčného života je meditace.

Nechte to být pochopeno: Meditace zde uvedená není spojena s žádnými moderními učiteli ani s nimi nesouvisí, ani s praktikami, jako je opakování slova nebo sady slov, hledění na objekt, vdechování, zadržování a vydechování dech, ani to není snaha soustředit mysl na nějakou část těla nebo na něco na vzdáleném místě, dostat se do kataleptického stavu nebo tranzu. Zde uvedená meditace nemůže být zapojena do žádné fyzické praxe, ani do vývoje nebo praxe psychických smyslů. Ty budou bránit meditaci zde zmíněné nebo ji rušit. Nechť je také zřejmé, že za informace týkající se meditace by neměly být vyplaceny žádné peníze ani je nelze přijímat. Ten, kdo by zaplatil za to, že se naučí meditovat, není připraven začít. Ten, kdo by dostával peníze přímo nebo nepřímo pod jakoukoli záminkou, nevstoupil do skutečné meditace, jinak by s penězi v souvislosti s meditací neměl nic společného.

Meditace je vědomý stav, ve kterém se člověk učí znát a zná sebe i všechny ostatní věci na světě, že může mít nezničitelné bytí a svobodu.

Víra světa je taková, že znalosti týkající se jakéhokoli objektu lze získat pouze pozorováním, fyzickou analýzou a experimenty s touto věcí. To je jen zčásti. Žádné experimenty ani zkušenosti s věcí z její fyzické stránky nemohou nikdy vést k poznání této věci. Všechny práce všech vědců v mnoha vědách nevedly k úplným znalostem o jednom předmětu jejich studie, o tom, co je tento předmět, jeho původ a zdroj. Objekt mohl být analyzován a jeho složení a transformace zaznamenány, ale příčiny jeho podstatných prvků nejsou známy, vazby, které spojují prvky, nejsou známy, prvky v jejich ultimátech nejsou známy, a pokud je objekt organický, život není znám. Vzhled objektu je vnímán pouze na jeho fyzické straně.

Nic nemůže být známo, pokud se k němu přistupuje z jeho fyzické stránky. V meditaci se meditující dozví o předmětu a zná objekt v jeho subjektivním nebo abstraktním stavu a bez jakéhokoli kontaktu s objektem. Poté, co v meditaci ví, co je předmětem, může fyzický objekt prozkoumat a podrobit ho analýze. Takové vyšetření nebo analýza nejen předvedou jeho znalosti, ale může detailně znát objekt z jeho fyzické stránky, protože žádný vědec to nemůže vědět. Zná prvky v jejich předfyzických stavech, jak a proč jsou spojeny a příbuzné a jak jsou tyto prvky kondenzovány, vysráženy a krystalizovány do formy. Je-li objekt studován z jeho fyzické nebo objektivní stránky, musí být použity smysly a smysly jsou rozhodčími. Smysly jsou však ve své činnosti omezeny na smyslný svět. V mentálním světě nemají žádnou část ani akci. Mysl může v mentálním světě jednat vědomě. Fyzické objekty nebo psychické objekty jsou dříve zastoupeny v mentálním světě. Existují zákony, které řídí činnost všech dotčených věcí ve vzhledu jakéhokoli fyzického nebo psychického objektu.

Všechny procesy a výsledky fyzického, psychického a duševního světa lze v meditaci vnímat, protože se meditující učí využívat své mentální schopnosti ve spojení se svými smysly nebo nezávisle na nich. Meditátor nemůže okamžitě rozlišit své mentální schopnosti od svých smyslů, ani způsob, jakým jsou fakulty spřízněny a působit prostřednictvím jeho smyslů, ani nemůže analyzovat předmět v jeho konečných částech a syntetizovat tyto části, ani nemůže vědět tyto v meditaci najednou jako celek. Tuto schopnost a poznání získává jeho oddanost.

Jak brzy se bude moci naučit vše, co je třeba vědět o předmětu nebo předmětu v meditaci, bude záviset na vývoji a kontrole, kterou má ve své mysli, když začne, na kontrole, kterou má nad svými touhami, na jeho oddanosti dílo a čistotu jeho motivu v jeho vůli žít navždy. Některé mysli jsou lépe přizpůsobeny k meditaci o abstraktních tématech než o konkrétních věcech, ale obvykle tomu tak není. Většina myslí je lépe přizpůsobena, aby se učila tím, že začne s objektivním světem a postupuje v meditaci k objektům nebo subjektům psychických a mentálních světů.

Meditace, která má být nastíněna a která musí předcházet a doprovázet psychofyziologické změny v práci života navždy, je: z fyzického stavu, kterým je mysl svázána, omezena a podmíněna, skrze psychický emoční svět, kde je je přitahován, klamán a okouzlen do mentálního světa, světa myšlenek, kde se může volně pohybovat, učit se a znát sám sebe a vnímat věci tak, jak jsou. Předměty nebo předměty, na které se má meditovat, budou tedy předměty fyzického světa, psychického světa, duševního světa.

Existuje čtvrtý řád nebo druh meditace, který souvisí s myslí v jejím konečném stavu jako s myslí v duchovním světě poznání. Nebude nutné nastínit tuto čtvrtou meditaci, protože ji meditátor odhalí a pozná, jak postupuje v meditaci třetího nebo mentálního světa.

V každém ze světů jsou čtyři stupně meditace. Čtyři stupně meditace ve fyzickém světě jsou: brát a držet v mysli předmět nebo věc, na kterou se má meditovat; podrobení tohoto předmětu nebo věci zkoumání všemi smysly z jejich subjektivní stránky; přemýšlel nad tou věcí jako subjektem, bez použití smyslů a pouze pomocí mysli; znát věc takovou, jaká je, a znát ji v každém ze světů, kam může vstoupit.

Čtyři stupně meditace v psychickém světě jsou: výběr a upevnění v mysli jakékoli takové věci jako element, emoce, forma; vidět, jak to souvisí a ovlivňuje každý ze smyslů a jak to smysly vnímají a ovlivňují; přemýšlel nad smysly, jejich účelem a vztahem k mysli; poznání možností a limitů smyslů, působení a interakce mezi přírodou a smysly.

Čtyři stupně meditace v mentálním světě jsou: vymyslet myšlenku a udržet ji v úctě v mysli; vnímat způsob, jakým smysly a příroda ovlivňují myšlenky nebo jednání mysli a jsou s nimi spojeny; uvažovat o myšlence a mysli ve vztahu k smyslům a přírodě a odděleně od nich, jak a proč mysl a myšlení ovlivňují přírodu a smysly a uvažovat o účelu činnosti mysli vůči sobě a vůči všem ostatním bytostem a věcem; vědět, co je myšlení, co je to za mysl, co je mysl.

(bude uzavřeno)