Nikdo nevidí pomalý a vzestupný směr
Tím duše z hloubky života hluboko
Asccnds, - pokud je to zadarmo, možná,
S každou novou smrtí jsme zpět
Dlouhá perspektiva naší rasy
Naše mnohonásobná minulost livců stopuje.

—William Sharp.

THE

WORD

CYKLY

AMONG problémy, které trápily lidskou mysl, žádné nezpůsobily více zmatení než cyklů nebo periodického opakování událostí.

Staří lidé se snažili znát zákon cyklů, aby mu přizpůsobili svůj život. V naší době se lidé snaží objevit cyklický zákon, že mohou provozovat své podnikání ziskově. Ve všech dobách se lidé pokoušeli objevit zákon cyklů, protože s takovými znalostmi mohli s jistotou sledovat své zemědělské činnosti, odvrátit epidemie, mory a zajistit proti hladomoru; předpovídat války, bouře, seismické poruchy a chránit před náklonnostmi mysli; znát příčinu narození, života, smrti a následného stavu; a těžili ze zkušeností z minulosti, mohli přesně nastínit budoucí události.

Slovní cyklus je odvozen od řeckého „kuklos“, což znamená prsten, kolo nebo kruh. V širším smyslu je cyklus činností a reakcí pohybů od středu, povaha a trvání cyklu se měří podle směru a impulsu pohybů, jak vycházejí a vracejí se ke svému zdroji. Konec jednoho cyklu nebo kruhu je začátkem druhého, takže pohyb je spirálový, jako při navíjení šňůry nebo rozevírání okvětních lístků růže.

Cykly lze rozdělit do dvou širokých tříd: ty, které jsou známé a ty, které jsou předmětem spekulací. Mezi těmi, se kterými jsme nejznámější, patří cyklus dne, kdy Země učinila jednu úplnou revoluci kolem své osy za dvacet čtyři hodin; cyklus lunárního měsíce, kdy měsíc provedl jednu revoluci kolem Země za 28 dní; cyklus roku, kdy Země dokončila jednu revoluci kolem Slunce a slunce provedlo jednu revoluci prostřednictvím znamení zvěrokruhu, období asi 365 dní; a hvězdný rok nebo cyklus precese rovnodenností, když se pól rovníku kdysi otáčí kolem pólu ekliptiky v 25,868 letech.

Je všeobecně známo, že ze zjevné cesty Slunce skrze souhvězdí zvěrokruhu dostáváme naše čtyři roční období: jaro, léto, podzim a zima, přičemž každá se prodlužuje po dobu tří měsíců a každá z nich tyto měsíce se dělí na čtyři čtvrtiny a zlomek, přičemž každá čtvrtina měsíce je fází měsíce jako první čtvrtletí, úplněk, poslední čtvrtletí a nový měsíc. Zodiac jsou velké hvězdné hodiny, slunce a měsíc jeho ruce, které označují časové úseky. Po zvěrokruhu jsme vymysleli chronometr, který má dvanáct znamení; tito označí období světla a tmy v jednom dni dvakrát dvanáct hodin.

Předmětem zájmu statistiků a historiků je cyklický vzhled horeček, ran, hladomorů a válek; cyklický vzhled a zmizení ras a pravidelně se opakující vzestup a pád civilizací.

Mezi jednotlivými cykly je cyklus životního proudu, který prochází z aury kolem těla do vzduchových komor plic, kde pomocí krve jako svého vozidla proudí plicními žílami do levého ušního boltce, poté do levé komory, odtud procházející aortou je distribuována do všech částí těla jako arteriální krev. Životní proud s životními buňkami se vrací skrz kapiláry do žil, odtud skrze venae cavae do pravého ušního boltce, odtud do pravé komory a odtud přes plicní tepnu do plic, kde se po očištění znovu se stává nositelem života v těle, celý cyklus zabírá asi třicet sekund.

Nejdůležitější ze všech cyklů je pro nás cyklus, ve kterém je zahrnut prenatální stav, narození, život v tomto světě, smrt a posmrtný stav. Z odhalení tohoto cyklu bude následovat poznání všech ostatních cyklů. Věříme, že v prenatálním vývoji člověka je ztělesněna celá historie naší planety.

Lidské tělo je určeno k běhu po určitou dobu, cyklu jeho života. V tomto období minulý věk v životě lidstva prožívá jednotlivec znovu. Pak se kolo života změní v koloběh smrti.

Starověcí filosofové se starali o cykly narození, života a smrti, protože podle jejich znalostí by mohli přecházet do a ven z té burzy, z níž se, jak se říká, nevrací žádný cestovatel. Účelem prenatálního vývoje je vtáhnout univerzální prvky do jednoho těla, zformovat je do lidské formy, která nabízí největší příležitost k prožití inteligentnímu principu, mysli, která má obývat lidské tělo. Účelem života je proto získat poznání jeho vztahu k vesmíru skrz a v těle, vykonávat povinnosti, které toto poznání následují, a v budoucnosti stavět na základě zkušeností z minulosti.

Smrt je uzavření, přezkoumání a vyvážení životní práce a prostředek k návratu do světa myšlenek, které patří do tohoto světa. Je to brána, skrze kterou se duše vrací do své vlastní sféry.

Stav po smrti je období klidu a těhotenství životní práce před začátkem dalšího života.

Zrození a smrt jsou ráno a večer duše. Život je období práce a po smrti přichází odpočinek, zotavení a asimilace. Vzhledem k tomu, že po nočním odpočinku jsou vykonávány nezbytné povinnosti ráno, pak práce dne, povinnosti večera a návrat k odpočinku, takže duše obléká své odpovídající révy a projdou dětským obdobím, zapojí se v reálném díle života a jsou odloženy večer ve stáří, kdy duše přechází do odpočinku, který ji připraví na novou cestu.

Všechny jevy přírody vyprávějí příběh duše prostřednictvím jejích cyklů, inkarnací a reinkarnací v životě. Jak tyto cykly regulovat, jak zrychlit, snížit nebo změnit jejich pohyby? Když je cesta skutečně vidět, každý z nich to najde ve své moci. Cesta je skrze myšlení. Prostřednictvím myšlení v mysli duše přišla na svět, skrze myšlenku, že se duše svázala se světem, skrze myšlenku, že se duše osvobodí.

Povaha a směr myšlenek určuje jeho narození, charakter a osud. Mozek je dílna těla, myšlenky vytvořené v této dílně procházejí do vesmíru a po delší či kratší době se vracejí ke svému tvůrci. Protože vytvořené myšlenky ovlivňují mysl lidí přírody, jako je ta myšlenka, vracejí se ke svému stvořiteli, aby na něj reagovali tak, jak jednali s ostatními. Myšlenky na nenávist, sobectví a podobně nutí svého tvůrce, aby prošel podobnými zkušenostmi a svázal ho ke světu.

Myšlenky na nesobeckost, soucit a ašpirace jednají na mysli ostatních a po návratu ke svému stvořiteli ho osvobozují od pout opakujících se narození.

Právě tyto myšlenky, které člověk neustále promítá, ho potkávají po smrti. Musí s těmito myšlenkami přebývat, strávit je a asimilovat, každý ve své třídě, a poté, co to udělá, se musí vrátit do tohoto světa, do školy a vychovatele duše. Pokud se tomu faktu věnuje pozornost, zjistí se, že v životě jsou období, kdy se určité nálady opakují. Období sklíčenosti, chmur, zoufalství; období radostné bujnosti a štěstí; období ambicí nebo aspirací. Zaznamenejte si tato období, bojujte se zlými sklony a využijte příznivé příležitosti.

Tato znalost může přijít pouze k muži, který se stane „moudrým jako had a neškodným jako holubice“.