Když ma prošla mahat, ma bude stále ma; Ma bude sjednocena s mahatem a bude mahat-ma.

- Zodiac.

THE

WORD

ADEPTI, MISTŘI A MAHATMOVÉ

Tato slova se obecně používají mnoho let. První dva pocházejí z latiny, poslední ze Sanscritu. Adept je slovo, které se po mnoho staletí používá a bylo použito mnoha způsoby. To však bylo používáno zvláštním způsobem středověkými alchymisty, kteří používáním tohoto pojmu znamenali toho, kdo dosáhl znalosti alchymistického umění a který byl zdatný v praxi alchymie. V běžném použití, termín byl aplikován na každého kdo byl znalý v jeho umění nebo profese. Slovo mistr se běžně používá od raných dob. Je odvozen od latinského magistra, vládce, a byl používán jako titul k označení toho, kdo měl autoritu nad ostatními z důvodu zaměstnání nebo moci, jako hlava rodiny nebo jako učitel. V terminologii alchymistů a rosikruciánů středověku dostalo zvláštní postavení jako význam toho, kdo se stal pánem svého předmětu a který byl schopen řídit a poučit ostatní. Termín mahatma je slovo Sanscrit, běžným významem je velká duše, od mahy, velké a atmy, duše, která se datuje mnoho tisíc let. To nebylo, nicméně, včleněný do anglického jazyka až do nedávné doby, ale moci nyní být nalezený v lexiknech.

Termín mahatma je nyní používán ve své rodné zemi také pro kohokoli, kdo je považován za velkého duše, jako pro indické fakíry a jogíny. V případě incidentu se slovo obvykle používá u těch, o kterých se předpokládá, že dosáhli nejvyššího stupně adeptship. Tyto pojmy se tedy běžně používají stovky a tisíce let. Během posledních třiceti pěti let jim byl dán zvláštní význam.

Od založení Theosophical Society v 1875 v New Yorku Madam Blavatsky, tyto termíny, přes její použití, převzaly poněkud odlišný a více zaměřený význam než předtím. Madam Blavatsky uvedla, že ji adepti, mistři nebo mahatmové poučili, aby vytvořili společnost za účelem informování světa o určitých učeních týkajících se Boha, přírody a člověka, na která svět zapomněl nebo o nichž nevěděl. Madam Blavatsky uvedla, že adepti, pánové a mahatmové, o nichž hovořila, byli muži s nejvyšší moudrostí, kteří měli znalosti o zákonech života a smrti, o jevech přírody a kteří byli schopni ovládat síly příroda a produkovat jevy podle přirozeného práva, jak chtěli. Řekla, že tito adepti, mistři a mahatmové, od nichž získala své znalosti, se nacházejí na východě, ale že existují ve všech částech světa, i když lidstvo obecně nezná. Madam Blavatsky dále uvedla, že všichni adepti, pánové a mahatmové byli nebo byli muži, kteří se po dlouhou dobu a nepřetržitým úsilím podařilo zvládnout, ovládnout a ovládat svou nižší povahu a kteří byli schopni a jednali podle znalostí a moudrost, kterých dosáhli. V Theosophical Glossary, který napsal Madam Blavatsky, najdeme následující:

"Adepti." (Lat.) Adeptus, „Ten, kdo dosáhl.“ V okultismu člověk, který dosáhl stádia zasvěcení a stal se mistrem ve vědě o esoterické filozofii. “

"Mahâtmo." Svítí, 'velká duše.' Adept nejvyššího řádu. Vznešené bytosti, které poté, co dosáhly mistrovství nad svými nižšími principy, tak žijí nerušeně „člověkem těla“ a mají poznání a sílu odpovídající stupni, kterého dosáhly ve svém duchovním vývoji. “

V svazcích „Theosofist“ a „Lucifer“ před 1892em napsala Madam Blavatsky mnoho o adeptech, mistrech a mahatmech. Od té doby byla prostřednictvím Theosofické společnosti vyvinuta značná literatura, ve které bylo těchto pojmů mnoho využito. Ale Blavatsky je autoritou a svědkem před světem o existenci bytostí, o nichž hovořila jako adeptů, mistrů a mahatmů. Tyto termíny použili teosofové a další v jiném smyslu, než jaký jim dal Blavatsky. O tom budeme mluvit později. Všichni, kdo s nimi přišli do styku a přijali její doktríny, kteří pak promluvili a později psali o adeptech, pánech a mahatmech, se od nich přiznali. Madam Blavatsky podle svých učení a spisů poskytla důkaz o nějakém zdroji znalostí, ze kterého vyšla učení známá jako theosophical.

Zatímco paní Blavatská a ti, kteří její výuce rozuměli, psali o adeptech, mistrech a mahatmatech, nebylo poskytnuto mnoho jednoznačných ani přímých informací o konkrétním významu každého z nich, jak se odlišuje od ostatních těchto termínů, ani o postavení a fázích které tyto bytosti naplňují evolucí. Kvůli použití termínů Madam Blavatsky a Theosophical Society, tyto podmínky pak byly přijaty jinými kdo, s mnoha teosophists, používá požadavky jako synonymum a zmatený a bez rozdílu způsobem. Existuje tedy stále větší potřeba informací o tom, kdo a co znamenají pojmy, pro co, kde, kdy a jak existují bytosti, které zastupují.

Existují-li takové bytosti jako adepti, mistři a mahátmové, pak musí zaujímat určité místo a stádium ve vývoji a toto místo a stádium se musí nacházet v každém systému nebo plánu, který se skutečně zabývá Bohem, přírodou a člověkem. Existuje systém vytvořený přírodou, jehož plán je v člověku. Tento systém nebo plán je známý jako zvěrokruh. Zvěrokruh, o kterém mluvíme, však nejsou nebeská souhvězdí známá pod tímto pojmem, ačkoli těchto dvanáct souhvězdí symbolizuje náš zvěrokruh. Nemluvíme ani o zvěrokruhu ve smyslu, v jakém jej používají moderní astrologové. Systém zvěrokruhu, o kterém mluvíme, byl nastíněn v mnoho úvodníků, které se objevily v Slovo.

Nahlédnutím do těchto článků zjistíte, že zvěrokruh je symbolizován kruhem, který zase znamená kouli. Kruh je rozdělen vodorovnou čarou; horní polovina prý představuje neprojevený a spodní polovina projevený vesmír. Sedm příznaků rakoviny (♋︎) do kozoroha (♑︎) pod vodorovnou čarou se týkají projeveného vesmíru. Znaky nad střední vodorovnou čarou jsou symboly neprojeveného vesmíru.

Projevený vesmír sedmi znamení je rozdělen do čtyř světů nebo sfér, které počínaje těmi nejnižšími jsou fyzická, astrální nebo psychická, mentální a duchovní sféra nebo světy. Tyto světy jsou posuzovány z involučního a evolučního hlediska. První svět nebo sféra, která vznikla, je duchovno, které je na linii nebo rovině, rakovina – kozoroh (♋︎-♑︎) a ve svém involučním aspektu je svět dechu, rakovina (♋︎). Další je svět života, leo (♌︎); další je svět formy, panna (♍︎ ); a nejnižší je fyzický sexuální svět, váhy (♎︎ ). Toto je plán involuce. Doplnění a dokončení těchto světů je vidět v jejich evolučních aspektech. Znamení, která odpovídají uvedeným a doplňují je, jsou štír (♏︎), sagitární (♐︎) a kozoroh (♑︎). Štír (♏︎), touha, je dosažení dosažené ve světě forem, (♍︎-♏︎); myslel (♐︎), je ovládání světa života (♌︎-♐︎); a individualita, kozoroh (♑︎), je dovršením a dokonalostí dechu, duchovního světa (♋︎-♑︎). Duchovní, mentální a astrální světy jsou vyváženy a vyváženy ve fyzickém světě a jeho prostřednictvím, libra (♎︎ ).

Každý svět má své vlastní bytosti, které jsou si vědomy svého bytí v konkrétním světě, ke kterému patří a ve kterém žijí. V převratu si bytosti dechového světa, bytosti ze světa života, bytosti ve světě světa a bytosti ve fyzickém světě uvědomovaly každý svůj konkrétní svět, ale každá třída nebo druh ve svém světě si nebyla vědoma nebo si není vědoma z těch v jiných světech. Například striktně fyzický člověk si neuvědomuje astrální formy, které jsou v něm a které ho obklopují, ani sféru života, ve které žije a která pulzuje skrze něj, ani duchovní dechy, které mu dodávají jeho rozlišovací bytost a tím, čím je pro něj dokonalost možná. Všechny tyto světy a principy jsou uvnitř a kolem fyzického člověka, protože jsou uvnitř a kolem fyzického světa. Účelem evoluce je, aby všechny tyto světy a jejich inteligentní principy byly vyváženy fyzickým tělem člověka a jednaly inteligentně, aby si člověk v jeho fyzickém těle uvědomoval všechny projevené světy a byl schopen inteligentně jednat v jakémkoli nebo všechny světy ještě v jeho fyzickém těle. Aby to bylo vytrvale a nepřetržitě, musí si člověk pro sebe vytvořit tělo pro každý ze světů; každé tělo musí být z materiálu světa, ve kterém má jednat inteligentně. V současné fázi evoluce má člověk v sobě zásady, které byly pojmenovány; to znamená, že je duchovním dechem prostřednictvím pulzujícího života v určité formě v jeho fyzickém těle, působícím ve fyzickém světě. Je si však vědom pouze svého fyzického těla a fyzického světa pouze proto, že si pro sebe nestavěl žádné trvalé tělo ani podobu. Nyní si je vědom fyzického světa a jeho fyzického těla, protože zde a teď ve fyzickém těle funguje. Je si vědom svého fyzického těla, dokud trvá a už ne; a protože fyzický svět a fyzické tělo jsou pouze světem a tělem rovnováhy a rovnováhy, není proto schopen vybudovat fyzické tělo, které vydrží změnou času. Pokračuje v budování fyzických těl jeden po druhém prostřednictvím četných životů, ve kterých žije na krátkou dobu, a po smrti každého z nich se stáhne do stavu spánku nebo odpočinku ve formě světa nebo ve světě myšlenek, aniž by se vyrovnal jeho principy a ocitl se. Opět vstoupí do fyzického života a tak bude pokračovat v životě po životě, dokud si pro sebe nestanoví jiné tělo nebo těla než fyzické, ve kterém může vědomě žít ve fyzickém nebo z fyzického stavu.

Lidstvo nyní žije ve fyzických tělech a je si vědomo pouze fyzického světa. V budoucnu bude lidstvo stále žít ve fyzických tělech, ale lidé vyrostou z fyzického světa a budou si vědomi každého z ostatních světů, když si staví tělo nebo oděv nebo ozdobu, se kterou mohou v těchto světech jednat.

Pojmy adept, mistr a mahatma představují fáze nebo stupně každého ze tří dalších světů. Tyto fáze jsou označeny podle stupně znaménky nebo symboly univerzálního plánu zvěrokruhu.

Adept je ten, kdo se naučil používat vnitřní smysly analogické s fyzickými smysly a kdo dokáže jednat v a skrze vnitřní smysly ve světě forem a tužeb. Rozdíl je v tom, že zatímco člověk jedná prostřednictvím svých smyslů ve fyzickém světě a svými smysly vnímá věci, které jsou fyzickými smysly hmatatelné, adept používá smysly zraku, sluchu, čichu, chuti a dotyku ve světě forem a tužeb, a že zatímco fyzické tělo nemohlo vidět ani vnímat formy a touhy, je nyní schopen pomocí kultivace a rozvoje vnitřních smyslů vnímat a vypořádat se s touhami působícími prostřednictvím formy, která touhy přiměla fyzické k akci. Adept jako takový jedná v těle formy podobné fyzické, ale forma je známá tím, čím je podle povahy a stupně své touhy a je známá všem, kdo mohou jednat inteligentně na astrálních rovinách. To znamená, že jako každý inteligentní člověk může říci rasu, hodnost a stupeň kultury jakéhokoli jiného fyzického člověka, tak každý adept může znát povahu a stupeň jakéhokoli jiného adepta, se kterým se může setkat ve světě formy-touhy. Ale zatímco ten, kdo žije ve fyzickém světě, může klamat jiného člověka ve fyzickém světě, pokud jde o jeho rasu a postavení, nikdo ve světě formy-touže nemůže oklamat adepta, pokud jde o jeho povahu a stupeň. Ve fyzickém životě je fyzické tělo udržováno ve formě nedotčené formou, která dává hmotě tvar, a tato fyzická hmota ve formě je hnána k činnosti touhou. U fyzického člověka je forma odlišná a definovaná, ale touha nikoli. Adept je ten, kdo si vybudoval tělo touhy, kteréžto tělo touhy může působit buď prostřednictvím své astrální formy, nebo samo o sobě jako tělo touhy, kterému dal formu. Obyčejný člověk ve fyzickém světě má spoustu touhy, ale tato touha je slepá síla. Adept zformoval slepou sílu touhy do formy, která již není slepá, ale má smysly odpovídající těm z tvarového těla, které působí prostřednictvím fyzického těla. Adept je tedy ten, kdo dosáhl používání a fungování svých tužeb ve formě těla odděleného od fyzického těla nebo nezávisle na něm. Sféra nebo svět, ve kterém adept jako takový funguje, je astrální nebo psychický svět formy, na úrovni panna-štír (♍︎-♏︎), forma-touha, ale jedná z hlediska štíra (♏︎) touha. Adept dosáhl plného působení touhy. Adept jako takový je tělem touhy působící ve formě odlišné od fyzické. Charakteristickým rysem adepta je, že se zabývá jevy, jako je vytváření forem, střídání forem, vyvolávání forem, nutkání forem k akci, které jsou při jednání ovládány silou touhy. z touhy po formách a věcech smyslového světa.

Mistr je ten, kdo spojil a vyvážil sexuální povahu fyzického těla, kdo překonal své touhy a hmotu světa forem a kdo ovládá a řídí hmotu světa života na úrovni leo-sagitární (♌︎ -♐︎) ze své pozice a silou myšlenky, sagitární (♐︎). Adept je ten, kdo silou touhy dosáhl svobodného jednání ve světě formy – touhy, odděleně a odděleně od fyzického těla. Mistr je ten, kdo ovládl fyzické choutky, sílu touhy, kdo ovládá proudy života a kdo to dokázal silou myšlenky ze své pozice v mentálním světě myšlení. Je mistrem života a vyvinul myšlenkové tělo a může žít v tomto myšlenkovém těle čisté a osvobozené od svého těla žádostí a fyzického těla, ačkoli může žít nebo jednat prostřednictvím jednoho nebo obou. Fyzický člověk se zabývá předměty, adept se zabývá touhami, mistr se zabývá myšlenkami. Každý jedná ze svého světa. Fyzický člověk má smysly, které ho přitahují k předmětům světa, adept přenesl svou rovinu jednání, ale stále má smysly odpovídající těm fyzickým; ale mistr překonal a povznesl se nad obojí k ideálům života, z nichž smysly a touhy a jejich objekty ve fyzice jsou pouhými odrazy. Stejně jako jsou předměty ve fyzickém a touhy jsou ve světě forem, tak jsou myšlenky ve světě života. Ideály jsou v mentálním myšlenkovém světě tím, čím jsou touhy ve světě forem a předměty ve fyzickém světě. Jako adept vidí touhy a formy neviditelné pro fyzického člověka, tak mistr vidí a zabývá se myšlenkami a ideály, které adept nevnímá, ale které mohou být adeptem pochopeny podobně jako fyzický člověk cítí touhu. a formu, která není fyzická. Jako touha není u fyzického člověka tvarově odlišná, ale je tomu tak u adepta, tak u adepta není myšlenka odlišná, ale myšlenka je výrazným tělem mistra. Jako adept má plné velení a působení touhy kromě fyzického, které fyzický člověk nemá, tak mistr má plné a svobodné jednání a sílu myšlení v těle myšlenek, které adept nemá. Charakteristickým rysem mistra je, že se zabývá životem a životními ideály. Řídí a řídí proudy života podle ideálů. Tak jedná se životem jako mistr života, v myšlenkovém těle a silou myšlenky.

Mahátma je ten, kdo překonal, vyrostl z něj, prožil a povznesl se nad sexuální svět fyzického člověka, svět formy a touhy adepta, svět životních myšlenek mistra a svobodně jedná ve světě duchovního dechu. jako plně vědomý a nesmrtelný jedinec, který má právo být zcela osvobozen a oddělený od myšlenkového těla, těla přání a fyzického těla nebo s ním být spojen nebo jednat skrze něj. Mahátma je dokonalost a dokončení evoluce. Dech byl počátkem involuce projevených světů pro vzdělání a dokonalost mysli. Individualita je koncem evoluce a dokonalosti mysli. Mahátma je takový úplný a úplný rozvoj individuality nebo mysli, který znamená konec a dokončení evoluce.

Mahatma je individualizovaná mysl osvobozená od nutnosti dalšího kontaktu s nižším světem, než je svět duchovního dechu. Mahatma se zabývá dechem podle zákona, kterým jsou všechny věci vdechovány do projevu z neprojeveného vesmíru a kterým se všechny projevené věci znovu vdechují do neprojeveného. Mahatma pojednává o myšlenkách, věčných pravdách, realitách ideálů a podle nichž se smyslné světy objevují a mizí. Jako předměty a sex ve fyzickém světě a smysly ve světě touhy a ideály v myšlenkovém světě způsobují jednání bytostí v těchto světech, stejně tak jsou myšlenky věčné zákony, podle kterých a podle kterých mahatma působí v duchu dechový svět.

Adept není osvobozen od reinkarnace, protože nepřekonal touhu a není osvobozen od panny a štíra. Mistr překonal touhu, ale nemusí být osvobozen od nutnosti reinkarnovat se, protože zatímco ovládl své tělo a touhy, možná nevypracoval všechnu karmu spojenou s jeho minulými myšlenkami a činy, a kde to není možné. aby ve svém současném fyzickém těle vypracoval veškerou karmu, kterou zplodil v minulosti, bude na něm, aby se reinkarnoval do tolika těl a podmínek, kolik bude třeba, aby mohl plně a úplně vypracovat svou karmu podle k zákonu. Mahátma se liší od adepta a mistra v tom, že adept se musí stále reinkarnovat, protože stále vytváří karmu, a mistr se musí reinkarnovat, protože i když již nevytváří karmu, pracuje na tom, co již vytvořil, ale mahatma, která přestala vytvářet karmu a vypracovala veškerou karmu, je zcela osvobozena od jakékoli nutnosti reinkarnovat se. Význam slova mahatma to objasňuje. Ma označuje manas, mysl. Ma je ​​individuální ego nebo mysl, zatímco mahat je univerzální princip mysli. Ma, individuální mysl, jedná v rámci mahat, univerzálního principu. Tento univerzální princip zahrnuje veškerý projevený vesmír a jeho světy. Ma je ​​princip mysli, který je individuální, i když je v rámci univerzálního mahat; ale máma se musí stát úplnou individualitou, což na začátku není. Na začátku matka, mysl, působí z duchovního světa dechu při znamení rakoviny (♋︎), dech a zůstává, dokud involucí a rozvojem dalších principů není dosaženo nejnižšího bodu involuce ve vahách (♎︎ ), fyzický svět sexu, z něhož se mají vyvinout další principy nezbytné pro rozvoj a dokonalost mysli. Ma neboli mysl působí v mahat nebo univerzální mysli ve všech svých fázích involuce a evolucí, dokud se nevynoří a nevystoupí rovinu po rovině, svět po světě, do roviny na stoupajícím oblouku odpovídající rovině, ze které vycházela na sestupný oblouk. Svůj sestup začal u rakoviny (♋︎); nejnižší dosažený bod byly váhy (♎︎ ); odtud začal svůj vzestup a stoupá do kozoroha (♑︎), což je konec jeho cesty a je to stejná rovina, ze které sestoupil. Byla to máma, mysl, na začátku involuce u rakoviny (♋︎); je to máma, mysl, na konci evoluce v kozorohu (♑︎). Ale ma prošla mahat a je mahat-ma. To znamená, že mysl prošla všemi fázemi a stupni univerzální mysli, mahat, a když se s ní spojila a zároveň dokončila svou plnou individualitu, je to mahatma.

(Pokračování příště)