Neexistuje místo pro smutek nebo strach v mysli toho, kdo hledá Vědomí nad vše ostatní.

- Zodiac.

THE

WORD

VĚDOMÍ

POTVRZENÍ je předmětem všech předmětů, které je třeba studovat a s nimiž je třeba se seznámit, má-li člověk dosáhnout skutečného pokroku. Proto je vědomí nyní předmětem naší úvahy.

Vědomí je původ, cíl a konec každého velkého systému filosofie, vědy nebo náboženství. Všechny věci mají své bytí ve vědomí a konec všech bytostí je vědomí.

Otázka vědomí bude vždy zoufalstvím materialisty. Někteří se pokusili předmět zbavit tím, že řekli, že vědomí je výsledkem působení síly a hmoty. Jiní se domnívají, že vědomí přesahuje sílu i hmotu, a dále tvrdí, že ačkoli je to nutné pro oba, přesto je na nich zcela nezávislé. Jiní říkali, že to nebylo téma, o kterém by člověk mohl spekulovat s jakýmkoli stupněm zisku.

Ze všech předmětů je vědomí nejdůležitější a nejdůležitější. Jeho studie přináší nejpraktičtější výsledky. Skrze to jsou dosaženy naše nejvyšší ideály. Díky tomu jsou možné všechny věci. Pouze na vědomí závisí samotná existence našeho života a bytí. Bez něj bychom nevěděli nic o světě, ve kterém žijeme, ani by nebylo možné vědět, kdo a co jsme.

V současnosti se musíme zabývat samotným slovem vědomí, ale tím, za kterým slovo vědomí stojí. Vědomí není věc, která je vědomá. To, co je vědomé, je pouze tak na základě vědomí, jehož je výrazem.

Vědomí je jedna realita, na které všechny věci závisí, ale příliš často jí přikládáme menší význam než nějaké třpytivé cetka nebo předávání událostí. Možná je to kvůli tomu, že s námi je tak neustále, že to míríme a chováme se jako sekundární nebo závislý. Namísto úcty, úcty, uctívání v důsledku toho, a to samo; nevědomky se obětujeme našim stále se měnícím bohům.

Tajemství záhad, Velká neznámá, je pro nás symbolizováno nevyjádřitelným, kterého se snažíme vyjádřit slovním vědomím. I když nějaký význam tohoto slova může být zatajen ještě nejjednodušší myslí, dosud nežil nikdo, kdo by vyřešil konečné tajemství vědomí. Naopak, jak mysl pokračuje ve vyhledávání, subjekt se stává širším, hlubším, komplexnějším a nekonečnějším, dokud pozorovatel, který překračuje jeho těla, nebude upoután pozornost: na krátký okamžik, mimo doménu času, na prahu toho neznámého, s úctou a mlčením, toho, kdo vypadal jako konečné uctívání nekonečné vědomí. Zakroužený v nedělitelném, nezměrném, nepopsatelném, stojí uvnitř ještě za hranicemi času, až do pocitu úcty, touhy poznat, pochopit, vložit do myšlenek to, co je mimo rozsah myšlenek, dát do slov to, co nemůže být řečeno, způsobuje, že mysl mává a vize selhává. Vrací se do stavu, ve kterém je vnímání omezeno omezením, znovu se ocitá v přítomnosti, vzpomíná na minulost a předvídá budoucnost. Nemůže však znovu zcela ignorovat: uctívá vědomí vyjádřené nekonečným počtem forem a stavů.

Vědomí je najjasnější, nejjednodušší, největší a nejzáhadnější pravda. Vesmír je ztělesněním vědomí. Vědomí není hmota, prostor ani podstata; ale vědomí je v celé hmotě, je v každém bodě vesmíru a je uvnitř a kolem každého atomu hmoty. Vědomí se nikdy nemění. Vždy to zůstává stejné. Vědomí je stejné v průsvitném krystalu, plíživé révě, obrovském zvířeti, ušlechtilém muži nebo bohu. Je to záležitost, která se neustále mění ve svých kvalitách, atributech a stupních vývoje. Vědomí, které se odráží a vyjadřuje hmotou, se v každé podobě jeví jako odlišné, zatímco rozdíl existuje pouze v kvalitě hmoty, nikoli ve vědomí.

Ve všech stavech a podmínkách hmoty je vědomí vždy jedno. V žádném případě se to nemění, ani za jiných okolností to není nic jiného než vědomí. Veškerá hmota je však vědomá a je odstupňována do sedmi stavů nebo stupňů, které se obvykle nazývají stavy vědomí, ale které jsou ve skutečnosti stavy hmoty, a nikoli vědomí.

Účelem formování a přeměny hmoty, od nejnižšího po nejvyšší, je vytvářet formy a těla a zlepšovat je jako prostředky pro vyjádření vědomí. Stavy hmoty jsou zřetelné třídy nebo stupně vývoje hmoty. Tyto státy tvoří celý vesmír, od nejjednodušší elementární záležitosti po rafinovanou sublimovanou hmotu, z níž je vytvořen nejvyšší bůh.

Účelem evoluce je přeměna hmoty, dokud se nakonec nestane vědomím. Od svého primárního neformovaného stavu hmota postupuje ve svém vývoji směrem k vědomí prostřednictvím formy, růstu, instinktu, znalostí, nesobeckosti, božství.

První stav hmoty je elementární nebo atomový. V tomto stavu je hmota bez formy a je si vědoma pouze v nejjednodušší míře.

Druhý stav hmoty je minerální nebo molekulární. V prvním stavu atom víří a na základě předchozího vývoje o něm přitahuje další méně vyvinuté atomy. S těmito kombinuje, kondenzuje, krystalizuje, do konkrétní pevné formy minerálu, a tak si uvědomuje stav odlišný od atomového. Jako atom si byl vědom pouze svého vlastního stavu, který nedal příležitost vyjádřit vědomí, s výjimkou svého nepříbuzného stavu. Jakmile se atom spojí s jinými atomy, zvyšuje se ve svém vývoji směrem k vědomí, vede atomy, jejichž je středem, a přechází z beztvarého atomového stavu síly do molekulárního stavu minerálu, kde se vyvíjí skrze formu . Minerální nebo molekulární stav hmoty má silnou afinitu k elementární hmotě a vykazuje silný vliv na všechny elementární síly. Tato síla se projevuje v magnetu.

Třetí stav hmoty je rostlinný nebo buněčný. Atom, který vedl jiné atomy a stal se molekulou, přitahuje méně vyvinuté molekuly a vede je od molekulárního stavu hmoty, který tvoří minerální království, do vědomého buněčného stavu hmoty, rozlišovaného jako zeleninové království, a stává se buňkou. Buněčná hmota je při vědomí v jiné míře než molekulární hmota. Zatímco funkce molekuly byla statická forma, funkcí buňky je růst v těle. Zde se hmota vyvíjí skrze život.

Čtvrtý stav hmoty je živočišný nebo organický. Atom, který vedl jiné atomy do molekulárního stavu a odtud do buněčného stavu v celém zeleninovém království, prochází jako buňka do těla zvířete a je zde ovlivňován vědomím, které je vyjádřeno skrze zvíře, funguje v orgánu ve zvířeti, pak kontroluje orgán a nakonec se vyvíjí do vědomí organického živočišného stavu hmoty, což je touha. Poté se stará a postupuje od jednoduchého zvířecího organismu k nejsložitějšímu a nejrozvinutějšímu zvířeti.

Pátým stavem hmoty je lidská mysl nebo já-jsem-já. V průběhu nesčetných věků nezničitelný atom, který vedl další atomy do minerálu, přes zeleninu a až ke zvířeti, konečně dosáhne vysokého stavu hmoty, ve kterém se odráží jedno vědomí. Být individuální bytostí a mající v sobě odraz vědomí, myslí a mluví o sobě jako já, protože jsem symbolem Jednoho. Lidská bytost má pod vedením organizované zvířecí tělo. Živočišná entita nutí každý ze svých orgánů k výkonu určité funkce. Subjekt každého orgánu řídí každou ze svých buněk, aby dělal určitou práci. Život každé buňky vede každou z jejích molekul k růstu. Konstrukce každé molekuly omezuje každý z jejích atomů na řádnou formu a vědomí zapůsobí na každý atom s cílem stát se vědomým. Atomy, molekuly, buňky, orgány a zvířata jsou všechny pod vedením mysli - sebevědomého stavu hmoty - jehož funkcí je myšlenka. Mysl však nedosáhne sebevědomí, což je její úplný vývoj, dokud neztlumí a nebude ovládat všechny touhy a dojmy přijaté smysly a soustředí veškerou myšlenku na vědomí, jak se odráží v sobě. Pak si je plně vědom sám o sobě; a na vlastní otázku: kdo jsem? Může to se znalostí, odpověď: Já jsem I. Toto je vědomá nesmrtelnost.

Šestým stavem hmoty je lidská duše nebo I-am-Thou-a-Thou-art-I. Mysl, která překonala veškerou nečistotu ve své vlastní záležitosti a dosáhla sebepoznání, může v tomto stavu zůstat nesmrtelná; ale pokud se chce stát vědomím, stane se vědomím vědomí, které se odráží ve všech individuálních myslích lidstva. Vstupuje do stavu bytí v myslích celého lidstva.

V tomto stavu I-am-Thou-a-Thou-art-I prostupuje všechny lidské bytosti a cítí se být lidskostí.

Sedmý stav hmoty je božství nebo božství. Duše lidstva nebo Já-Thou-Thou-Art-I, která se vzdává dobra všech, se stává božským. Božství se spojuje do jednoho, božského lidstva, lidí, zvířat, rostlin, minerálů a živlů.

Jsme sebevědomé lidské bytosti v tom smyslu, že jediné vědomí se odráží v našich myslích. Ale naše mysl také odráží různé stavy hmoty, které se projevují jako nesčetné emoce, impulsy a touhy. Každý, kdo zaměňuje nestálé, pomíjivé, za neměnné věčné vědomí, se ztotožňuje s tělem místo s vědomím. To je příčinou všeho našeho smutku a bídy. Prostřednictvím vědomí v mysli zná věčné a touží se s ním sjednotit, ale mysl ještě nedokáže rozlišovat mezi pravdivým a nepravdivým a ve svém úsilí takto rozlišit trpí. Díky neustálému úsilí každý z nás konečně dosáhne golgoty utrpení a bude ukřižován mezi hmotou bouřlivého podsvětí a slávou nadsvěta. Z tohoto ukřižování povstane nová bytost, vzkříšená ve vědomí z individuální sebe-vědomé mysli, do duše Já-jsem-ty-a-ty-já-já kolektivního lidstva. Takto vzkříšený je inspirátorem k obnovenému úsilí pomáhat druhým a průvodcem ve všech lidských bytostech, které vkládají svou víru v Jediné Vědomí.