Touha je příčinou narození a smrti a smrti a narození,
Ale po mnoha životech, když mysl překonala touhu,
Touha svobodná, sebevědomá, vzkříšený Bůh řekne:
Narodil jsem se z tvého lůna smrti a tmy, ach touhy, připojil jsem se
Nesmrtelný hostitel.

- Zodiac.

THE

WORD

DESIRE

OF všech sil, se kterými se musí myslet člověk, musí touha být nejhroznější, nej podvodnější, nejnebezpečnější a nejnutnější.

Když se mysl nejprve začne vtělit, je vyděšená a odpuzovaná animálností touhy, ale prostřednictvím sdružování se odpudivost stává přitažlivým, dokud není mysl konečně podvedena a zmatena v zapomnění díky smyslným potěšením. Nebezpečí spočívá v tom, že prostřednictvím touhy sebe sama může mysl přebývat touhou mnohem déle, než by měla, nebo se může rozhodnout ztotožnit se s ní, a tak se vrátit do tmy a touhy. Je nutné, aby touha dala odporu mysli, aby viděla skrze své iluze, že mysl pozná sama sebe.

Touha je spací energií v univerzální mysli. Prvním pohybem univerzální mysli touha probouzí do činnosti zárodky všech existujících věcí. Když se dotkne dechu mysli, touha se probudí ze svého latentního stavu a obklopuje a prostupuje všemi věcmi.

Touha je slepá a hluchá. Nemůže chutnat ani cítit, ani se dotýkat. I když touha je bez smyslů, přesto používá smysly, aby sloužila sama sobě. Přestože je slepý, natahuje oči, přitahuje a touží po barvách a tvarech. Přestože je hluchý, poslouchá a pije do ucha zvuky, které stimulují pocit. Bez chuti stále hladoví a potěší se skrz patro. Bez zápachu, přesto nosem vdechuje pachy, které vyvolávají chuť k jídlu.

Touha je přítomna ve všech existujících věcech, ale k úplnému a úplnému vyjádření dochází pouze prostřednictvím živé organické struktury zvířat. A touhu lze uspokojit, zvládnout a nasměrovat k použití vyššímu než zvíře, zatímco je v lidském zvířecím stavu v původním stavu.

Touha je nenasytné vakuum, které způsobuje neustálé příchody a odchody dechu. Touha je vír, který by do sebe vtáhl veškerý život. Bez formy touha vstupuje do všech forem a pohlcuje je svými neustále se měnícími náladami. Touha je chobotnice hluboce usazená v pohlavních orgánech; jeho chapadla sahají po cestách smyslů do oceánu života a slouží jeho nikdy neuspokojeným požadavkům; kypící, planoucí, oheň, zuří ve svých choutkách a žádostivosti a šílí vášně a ambice, se slepým sobectvím upíra vytahuje síly samotného těla, skrze které je utišován jeho hlad, a zanechává osobnost spálenou. popel na hromadě prachu světa. Touha je slepá síla, která posiluje, stagnuje a dusí se a je smrtí pro všechny, kteří nemohou zůstat v její přítomnosti, přeměnit ji na poznání a proměnit ve vůli. Touha je přeslen, který přitahuje všechny myšlenky o sobě a nutí je poskytovat nové melodie pro tanec smyslů, nové formy a předměty k vlastnictví, nové nádechy a požadavky k uspokojení choutek a omámení mysli a nové ambice hýčkat. osobnost a podbízet se jejímu egoismu. Touha je parazit, který vyrůstá z mysli, požírá ji a tloustne; vstoupil do všech svých činů, vrhl kouzlo a způsobil, že o něm mysl uvažovala jako o neoddělitelném nebo aby se ztotožňovala sama se sebou.

Ale touha je síla, která způsobuje, že příroda reprodukuje a rodí všechny věci. Bez touhy by se pohlaví odmítla pářit a reprodukovat svůj druh a dech a mysl by se již nemohly inkarnovat; bez touhy by všechny formy ztratily svou přitažlivou organickou sílu, rozpadly by se v prach a rozplynuly by se v řídkém vzduchu a život a myšlení by neměly žádný plán, ve kterém by se mohly srážet, krystalizovat a měnit; bez touhy by život nemohl reagovat na dech a klíčit a růst, a nemít žádný materiál, na kterém by mohla pracovat myšlenka, pozastavila by svou funkci, přestala by jednat a zanechala by mysl nereflektující prázdnotu. Bez touhy by dech nezpůsobil manifestaci hmoty, vesmír a hvězdy by se rozpustily a vrátily by se do jediného prvotního prvku a mysl by před všeobecným rozpadem neobjevila, že je sama sebou.

Mysl má individualitu, ale touha ne. Mysl a touha pramení ze stejného kořene a podstaty, ale mysl je jedno velké evoluční období před touhou. Protože touha je tedy spojena s myslí, má moc přitahovat, ovlivňovat a podvádět mysl v přesvědčení, že jsou totožné. Mysl nemůže dělat bez touhy, ani nemůže toužit bez mysli. Touha nemůže být zabita myslí, ale mysl může zvýšit touhu od nižších k vyšším formám. Touha nemůže postupovat bez pomoci mysli, ale mysl nemůže nikdy poznat sama sebe, aniž by byla testována touhou. Povinností mysli je zvyšovat a individualizovat touhu, ale protože touha je nevědomá a slepá, její iluze drží mysl vězně, dokud mysl skrze blud nevidí a bude dostatečně silná, aby vydržela a podmanila touhu. Na základě tohoto poznání mysl nejen vnímá sebe sama sebe jako odlišnou a protože je osvobozena od nevědomosti touhy zvířete, ale také iniciuje zvíře do procesu uvažování, a tak ho zvedne ze své temnoty do roviny lidského světla.

Touha je fází vědomého pohybu látky, jak je vdechována do života a rozvíjí se prostřednictvím nejvyšší formy sexu, kde je dosaženo vrcholu touhy. Myšlenkou se pak může od zvířete oddělit a přejít za něj, spojit ho s duší lidstva, inteligentně jednat silou božské vůle a tak se nakonec stát Jediným Vědomím.