THE
WORD
Listopad 1909
| Copyright 1909 by HW PERCIVAL |
MOMENTY S PŘÁTELÉ
Nezdá se být rozumné, aby dva nebo více protichůdných názorů měly pravdu, pokud jde o pravdu. Proč existuje tolik názorů na některé problémy nebo věci? Jak tedy můžeme říci, který názor je správný a jaká je pravda?
Abstrakt Jedna Pravda nemůže být lidskou myslí dokázána ani předvedena, ani nemohla lidská mysl takové důkazy nebo demonstrace pochopit, pokud by to bylo možné, nic víc než zákony, organizace a práce vesmíru mohou být prokazatelné čmelákům. včela, nebo než pulec může pochopit stavbu a provoz lokomotivy. Ale ačkoliv lidská mysl nemůže pochopit Jednu Pravdu abstraktem, je možné pochopit něco pravdy týkající se jakékoli věci nebo problému v projeveném vesmíru. Pravda je věc taková, jaká je. Je možné, aby lidská mysl byla tak vycvičená a vyvinutá, že může znát cokoli takového, jaké je. Lidská mysl musí projít třemi stádii nebo stupni, než může vědět něco takového, jak je. Prvním stavem je nevědomost nebo tma; druhý je názor nebo víra; třetí je znalost, nebo pravda tak jak je.
Neznalost je stav duševní temnoty, ve kterém mysl může matně vnímat věc, ale je zcela neschopná tomu porozumět. Když v nevědomosti se mysl pohybuje a je ovládána smysly. Smysly tak zamlžují, zbarvují a matou mysl, že mysl nedokáže rozlišit mezi oblakem nevědomosti a věcí takovou, jaká je. Mysl zůstává nevědomá, zatímco je ovládána, řízena a vedena smysly. Abychom se dostali z temnoty nevědomosti, musí se mysl zabývat chápáním věcí, které se liší od vnímání věcí. Když se mysl snaží pochopit věc, na rozdíl od jejího vnímání, musí myslet. Myšlení způsobuje, že mysl přechází ze stavu temné nevědomosti do stavu názoru. Stav názoru je takový, ve kterém mysl něco vycítí a snaží se zjistit, co to je. Když se mysl zaměří na jakoukoli věc nebo problém, začne se od sebe oddělovat jako myslitel od věci, které se týká. Pak začíná mít názory na věci. Tyto názory se netýkaly, dokud byly spokojeny se stavem nevědomosti, než se duševně líný nebo smyslný smýšlející člověk zaneprázdní názory na věci, které se na smysly nevztahují. Budou však mít názory týkající se věcí smyslné povahy. Názor je stav, ve kterém mysl nemůže jasně vidět pravdu nebo věc tak, jak je, na rozdíl od smyslů nebo předmětů, jak se jeví. Jeho přesvědčení tvoří jeho názory. Jeho víra je výsledkem jeho názorů. Názor je prostřední svět mezi temnotou a světlem. Je to svět, ve kterém jsou smysly a měnící se objekty smíchány se světlem a jsou vidět stíny a odrazy objektů. V tomto stavu názoru mysl nemůže nebo nerozlišuje stín od objektu, který jej vrhá, a není schopna vidět světlo jako odlišné od stínu nebo objektu. Aby se člověk dostal ze stavu názoru, musí se pokusit pochopit rozdíl mezi světlem, objektem a jeho odrazem nebo stínem. Když to mysl zkusí, začne rozlišovat mezi správnými názory a nesprávnými názory. Správný názor je schopnost mysli rozhodovat o rozdílu mezi věcí a jejím odrazem a stínem, nebo vidět věc takovou, jaká je. Nesprávný názor je omyl odrazu nebo stínu věci pro věc samotnou. Zatímco ve stavu názoru mysl nevidí světlo jako odlišné od správných a nesprávných názorů, ani objekty odlišné od jejich odrazů a stínů. Abychom měli správné názory, musíme osvobodit mysl od předsudků a vlivu smyslů. Smysly tak zbarvují nebo ovlivňují mysl, aby vyvolaly předsudky, a pokud předsudky neexistují, není správný názor. Myšlení a trénink mysli k přemýšlení jsou nezbytné k utváření správných názorů. Když si mysl vytvořila správný názor a odmítne dovolit smyslům, aby ovlivňovaly nebo předsudky mysli proti správnému názoru, a zastává ten správný názor, bez ohledu na to, jestli to může být v rozporu s něčí pozicí nebo zájmem jeho já nebo přátel, a lpí na správném názoru před a přednostně před vším ostatním, pak mysl prozatím přejde do stavu poznání. Mysl pak nebude mít názor na věc ani nebude zaměňována protichůdnými jinými názory, ale bude vědět, že věc je taková, jaká je. Jeden prochází ze stavu názorů nebo přesvědčení a do stavu poznání nebo světla, tím, že se drží toho, co ví, že je pravdivý, ve srovnání se všemi ostatními.
Mysl se učí poznávat pravdu o něčem tím, že se s tou věcí zabývá. Ve stavu poznání, poté, co se naučila myslet a byla schopna dospět ke správným názorům osvobozením od předsudků a neustálým přemýšlením, vidí mysl cokoli takového, jaké je, a ví, že je to tak, jak je to světlem což je světlo poznání. Zatímco ve stavu nevědomosti to nebylo možné vidět, a ve stavu názorů neviděl světlo, ale nyní ve stavu poznání vidí mysl světlo, jak se liší od věci a jejích odrazů a stínů . Toto světlo poznání znamená, že je známa pravda o věci, že je známo, že každá věc je, jak je skutečně, a ne, jak se zdá, když je zakalena neznalostí nebo zmatena názory. Toto světlo pravého poznání nebude zaměňováno s žádným jiným světlem nebo světlem, které je mysli známé v nevědomosti nebo názoru. Světlo poznání je samo o sobě důkazem nepochybně. Když je to vidět, je to proto, že přemýšlení je ukončeno vědomostmi, jako když člověk ví, že už neprochází pracným procesem uvažování o tom, o čem již uvažoval a nyní ví.
Pokud někdo vstoupí do temné místnosti, cítí se po místnosti a může se zakopnout o předměty v ní a pohmoždit se proti nábytku a stěnám, nebo se srazit s ostatními, kteří se pohybují stejně bezcílně jako on v místnosti. Toto je stav nevědomosti, ve kterém ignorant žije. Poté, co se pohyboval po místnosti, jeho oči si zvykly na temnotu, a tím, že se pokusil, dokáže rozlišit matné obrysy objektu a pohyblivé postavy v místnosti. Je to jako přechod ze stavu nevědomosti do stavu názoru, kdy je člověk schopen jednoznačné rozlišit jednu věc od druhé a pochopit, jak se nesrážet s jinými pohyblivými postavami. Předpokládejme, že ten, kdo je v tomto stavu, se nyní raduje se světlem, které dosud nosil a skrýval o své osobě, a předpokládejme, že nyní světlo vyjme a bliká po místnosti. Blikáním kolem místnosti zaměňuje nejen sebe, ale také zaměňuje a otráví jiné pohyblivé postavy v místnosti. Je to jako člověk, který se snaží vidět objekty tak, jak se liší od toho, co se mu zdálo. Jak on bliká jeho světlo objekty vypadají jinak než oni byli a světlo oslňuje nebo plete jeho vizi, jak mužská vize je zmatená protichůdnými názory na sebe a ostatní. Ale když pečlivě zkoumá předmět, na kterém jeho světlo spočívá a není rušeno nebo zaměňováno jinými světly jiných postav, které mohou nyní blikat, učí se vidět jakýkoli předmět tak, jak je, a učí se dál zkoumat objekty, jak vidět jakýkoli předmět v místnosti. Předpokládejme nyní, že je schopen prozkoumat objekty a plán místnosti a odhalit otvory uzavřené místnosti. Neustálým úsilím dokáže odstranit to, co brání otevření a když zaplaví světlo do místnosti a zviditelní všechny objekty. Pokud není oslepen záplavou jasného světla a nezavře znovu otvor kvůli světlu, které proudí a oslňuje jeho oči, není zvyklý na světlo, postupně uvidí všechny předměty v místnosti bez pomalého postupu přes každé zvlášť s jeho hledacím světlem. Světlo, které zaplavuje místnost, je jako světlo poznání. Světlo poznání zveřejňuje všechny věci tak, jak jsou, a díky tomuto světlu je každá věc známa jako taková.
Přítel [HW Percival]